Výcvik
Nejdůležitější před tím, než si border collii pořídíte, je si uvědomit, že:
- je to velmi aktivní plemeno
- budete potřebovat spoustu trpělivosti
- rychlost a výsledky trénování jsou vždy individuální
METOD PRO VÝCVIK PSŮ JE SPOUSTA. TY NÁSLEDUJÍCÍ SE OSVĚDČILY NÁM, PROTO SE S NIMI CHCEME PODĚLIT.
Začínáme:
- Ještě dříve, než si štěně vůbec pořídíte, měli byste si rozmyslet, co od pejska očekáváte. Zdali s ním chcete závodit nebo bude vašim pomocníkem na farmě při práci s ovcemi či skotem. Chovají se různé linie, které se specializují na daný druh práce. Také je dobré, když znáte rodiče štěněte, to jakým stylem pracují a jaký mají rodokmen. Protože právě rodokmen, ale i samotná práce rodičů vám hodně napoví, jak pravděpodobně bude váš drobeček pracovat.
- Dalším důležitým bodem je dobře si vybrat chovatele. Dbejte na to, zda je chovatel zkušený, jaké má výsledky v odchovu, pracovní výsledky psů atd.
- K výběru štěněte z vrhu se váže spousta mýtů a pověr jako například: pejsek bude dobře pást, pokud má černé patro tlamičky nebo pokud má černou tečku na bradě a podobně:-))))). Jsou to jen mýty. Stejně tak neplatí, že štěně, které po vás skáče a je aktivní je lepší než to, které sedí v koutě a pozoruje vás. Naopak to může nasvědčovat tomu, že štěndo sedící v koutě je klidnější a přemýšlivější než to skákající.
Světový handler Mosse Magnusson nám prozradil, že daný vrh pozoruje delší dobu a sleduje jejich chování. Také provede malý test, kdy si štěňata přiláká k sobě a pak postupně každé lehounce klepne prstem po čumáčku. Potom sleduje, jak se zachová, když se štěně nechá párkrát klepnout a neuteče nebo si dokonce chce s prstem hrát, je to štěně hloupé a vzdorovité. Pokud štěně klepne a ono uteče a už nepřijde, je to štěně ustrašené. Štěně, které klepne po čumáčku, ono uteče, ale přesto se nechá přivolat zpět, je chytré a učenlivé.
- Samozřejmě je třeba si zkontrolovat, chrup, uši, zda je štěně vitální, nemá „paspárky“ a podobně.
To je asi vše podle čeho by se u tak malých drobečků dalo vybírat.
Nikdy při výběru štěněte 100% nepoznáte, jaký váš pejsek bude, až vyroste. Nezapomeňte, že ho bude hodně ovlivňovat vaše výchova. MNOHO ŠTĚSTÍ PŘI VÝBĚRU ŠTĚŇÁTKA!!!
Bydlení:
Než si štěně přivezete domů, měli byste mu předem připravit bydlení. Nám se osvědčil klasický venkovní kotec s vlastní boudou. Kotec by měl být dost prostorný pro volný pohyb dospělého psa. Pozor, ne tak velký, aby tam mohl pes běhat a zbytečně se unavovat. Co se týče umístění kotce, měl by být v klidném místě, kde by psa nic nerušilo a natočen tak, aby neměli výhled na jiná zvířata nebo silnici, kde jezdí auta a chodí lidé. Velikost boudy by měla odpovídat velikosti psa. Příliš velkou boudu si pes nedokáže při chladném počasí zahřát vlastními silami a v příliš malé boudě bude mít omezený pohyb (při otáčení). Jako výstelku používáme hobliny nebo slámu, ale můžete použít třeba i seno. Dají se použít i koberce či matrace, ty se ale špatně udržují čisté a psi je mohou trhat či jíst.
Trénování:
Když už máte mrně doma a ubytované můžete začít trénovat:-) Samozřejmě tím nemyslím, že vezmete to malé stvoření rovnou ke stádu ovcí. Ne, první, co štěně učíme je jeho jméno. Oslovujeme ho jménem, voláme na něj a neustále mu jej opakujeme. Zároveň však učíme štěně základům slušného chování a socializaci, to znamená, že mrňouska bereme všude s sebou. Vozíme ho autem, bereme do města mezi lidi (obzvláště je dobré mezi malé děti, aby si jej chovaly a hrály si s ním). Vyroste vám tak sebevědomý a nebojácný pes. Po jméně můžeme začít učit štěně přivolání, zalehnutí či sednutí, které se učí formou hry a můžeme použít i pamlsky jako odměny. Je dobré štěněti na obojek připevnit tenkou šňůrku několik metru dlouhou, která nám bude sloužit jako prodloužená ruka.
Startování psa:
Věk, kdy pejskovi představíme ovce je individuální. Dejte svému pejskovi čas a buďte trpěliví. Používáme zásadně hodné, na psa zvyklé a neútočící ovce. Ovce si dáme do malé ohrádky, aby nemohly na psa a pes nemohl na ovce. Chodíme kolem ohrádky a pejska povzbuzujeme různými zvuky jako „ššššš“, ččččč“ nebo jinými vzrušivými zvuky a chválíme ho.
Pejsek nemusí hned na poprvé projevovat zájem, rozhodně to neznamená, že nemá vlohy, každý pes začíná pást v jiném věku. Někteří mohou „pást“už ve třech měsících a jiní třeba v roce!!
V případě, že by ovce v ohrádce byly pro štěně stále málo atraktivní, můžeme za pomoci zkušeného staršího psa vzít ovce na volnou plochu. Starší pes tlačí ovce na nás a my tak můžeme lépe kontrolovat činnost štěněte.Ve chvíli, kdy štěně začne sledovat ovce a chce je obíhat, tak máte vyhráno a trénink může začít.
Balance (dvanáctka):
Ovečky máme opět v ohrádce a pejska necháme obíhat okolo ohrádky (ale ne 360°, tělem mu zabráníme oběhnout nás a tak ho otočíme na druhou stranu). Pomalu obcházíme ohrádku a sledujeme chování štěněte, občas se zastavíme a čekáme na reakci psa. V ideálním případě by se v tu chvíli pejsek měl také zastavit na druhé straně stáda (tedy přímo naproti vám). Můžeme mu i pomoci tím, že ho zkusíme na druhé straně zastavit. Není třeba trvat přesně na „dvanácté hodině“ můžeme ho nechat zastavit třeba na „za pět dvanáct“ nebo „pět po dvanácté“. Jakmile pejsek začne „dvanáctku“ držet, vezměte ovečky ven z ohrádky a jen tak choďte, hodně měňte směry, aby pejsek musel pořád hnát ovečky na vás. Jestliže se pejsek již drží na „dvanáctce“ začneme trénovat jiný povel a „dvanáctku“ už trénujeme jen okrajově třeba na konci tréninku (mohlo by se jinak stát, že se na přihánění pes „nafixuje“ a potom bychom měli veliký problém u odhánění (drive).